Jak jsem pohřbil Umberta Eca

pátek 7. říjen 2011 14:00

Je to zvláštní pocit, když si o někom myslíte, že už dávno nežije a najednou ve výloze knihkupectví vidíte upoutávku na jeho novou knihu.

Ano, možná se mi budete smát, ale přesně tohle se mi povedlo. Před několika měsíci jsem se  v rámci literatury na gymnáziu seznámil  s tímto velikánem. Zakladatel postmodernismu...
Umístil jsem si jeho dílo do 60. let minulého století s tím, že jistě napsal své nejlepší knihy (mmj. Jméno růže) v pokročilém věku a musí tedy být už nějaký ten pátek posmrti.

Co se ale nestalo... Nedávno jsem procházel kolem svého oblíbeného knihkupectví a ve výloze jsem postřehl upoutávku na knihu: Umberto Eco - Pražský hřbitov. Nevěnoval jsem tomu přílišnou pozornost a pokračoval dál. Když jsem došel za roh, trhnul jsem sebou, protože mi náhle došlo, že něco není v pořádku... Umberto už přece musí být dávno mrtvý, jak je tedy možné, že vydává knihu? Počkat... nebo... že by? Je to snad jeho syn, nebo někdo úplně jiný?

Po příchodu domů jsem okamžitě zapnul počítač s touhou zjistit, jak to tedy je. Po kliknutí na odkaz ve vyhledávači se mi načetla stránka, která popisovala autorův život. Hned první informace sdělovala, že autor se narodil v roce 1932, chyběl však údaj o úmrtí... Na konci článku byla fotografie, ze které se na mě usmíval Umberto, jako by tušil mé absolutní nechápání...

Miroslav Srna

josef hejnaVtipný postřeh.10:108.10.2011 10:10:21

Počet příspěvků: 1, poslední 8.10.2011 10:10:21 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Miroslav Srna

Miroslav Srna

Jistým bodem počínaje není již návratu. Toho bodu je potřeba dosáhnout. Franz Kafka

Genialita je jedno procento inspirace a devadesát devět procent potu. (T.A.Edison)

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • Napoleon Hill - Myšlením k bohatství